pátek 28. března 2014

Dojem z knihy: Potkani a vlci - Den, který všechno změnil (Grzegorz Gortat)

Vydalo: Nakladatelství Jota, 2010

Anotace: Jeho největší autoritou je Adolf Hitler a biblí Mein Kampf. Patnáctiletý Henryk se považuje za pravého Poláka. Všemi prostředky brání "čistotu" polské krve. "Žádnou lítost pro nepřítele. Kreténi, liliputáni, Židi, degenerovaní - jejich eliminace znamená napravit chybu přírody!" hlásá nelítostně slovy velitele neonacistické organizace. Své postoje bezohledně uplatňuje v praxi. Byla by stejná jeho oddanost, kdyby zažil peklo koncentračního tábora?
Nejnovější román Grzegorze Gortata vede k přemítání, jak stále živé a nebezpečné jsou myšlenky, které v minulém století vedly k holocaustu. Klade si otázku, zda jsou brutální chyby minulosti dostačujícím varováním, a činí tak neobvyklou formou: Po pouliční bitce Henryk v těžkém bezvědomí prožívá příběh osvětimských vězňů i jejich trýznitelů, včetně německého vlčáka Mensche...


Celou dobu, co jsem knihu četla, jsem myslela na film Ďáblova čísla (ten je mimochodem napsán na motivy knihy Jane Yolen).
Jak v Potkanech a vlcích, tak i v Ďáblových číslech vystupuje mladý člověk, který se nějakým způsobem octne v koncentračním táboře, musí prožívat jeho hrůzy a po znovunabytí vědomí si uvědomí, že jeho předchozí život byl špatný, áááno?
Jenže na rozdíl od filmu, kde se hlavní hrdinka octne v kůži jedné konkrétní postavy, v Potkanech a vlcích nic takového není.
Poté, co Henryk dostane ránu do hlavy, omdlí a ocitne se v Osvětimi, je příběh psán jak z pohledu vězňů, tak i strážců a dokonce i z pohledu psa Mensche. Nerozumím. V jaké podobě se tedy Henryk v koncentračním táboře ocitl? Nebo jak to sleduje? Lítá nad táborem jako boubelatý andělíček a čte myšlenky, nebo se vždycky převtělí? A proč zrovna do psa? Protože pokud si myslíte, že vám pohled psa něco přinese, tak se mýlíte. Je to prostě pes, který nenávidí ty, co mu ubližují a miluje ty, kteří ho chrání. Občas se u něj vyskytne nějaká superschopnost, chladné rozvažování, soucit a vlastní jednání. Prostě typický pes *haha*
Přijde mi to, že prostě Grzegorz Gortat chtěl napsat knížku o holocaustu. Ale jelikož se mu to moc nedařilo, tak ještě přidal "oživeníčko" v podobě příběhu Henryka. Nevadí, že spojení obou částí nemá vůbec žádnou logiku. Ale hned má kniha větší šťávu, nebo ne?
Ani to. Bohužel...příběh po mně sklouzl jak voda po dobře promaštěném husím peří. Nezanechalo to ve mně vůbec nic. Žádná emoce a ani jedna slza (a to já jsem na knihy, jejichž příběh se mohl odehrát nebo se odehrál, úplná cíťa).
Navíc polský neonacista mi přijde stejně vtipný jako ten mongolský (jo, fakt má v Mongolsku Adolf Hitler své následovníky :-)). Ale existujou, to zase jo.

Abych to shrnula, ačkoli je kniha krátká, vůbec jsem se do ní nemohla začíst a četla jsem ji asi měsíc. O tomto tématu prostě existují mnohem lepší knihy. Sorry.






Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář mě potěší. Odpovídám se zpožděním. Mějte strpení. <3